Barokomaraton 2018

Plasy, rychlé časy

I letos jsem vyrazil s celou rodinou do Plas na tradiční akci "Barokomaraton". Po účasti v roce 2016 a 2017 jsem neodolal a rozhodl se opět porvat s tratí o maratonské délce. Tratě, která skoro celá vede po lesních, polních, kamenitých, travnatých, klikatých a blátivých cestách a cestičkách. Těch pár asfaltových kousků jen propojuje vše v jeden souvislý krásný, ale náročný celek.
Počasí bylo podobně jako loni již takové podzimní, ale nakonec ani moc nepršelo, zkrátka ideální na běhání. Po červencových a srpnových úpalech to byla sice prudká, ale vítaná změna.
Vloni se mi povedlo, oproti roku 2016, rapidně zrychlit a tak jsem měl letos nepříjemnou povinnost nenechat se zahanbit a předvést alespoň takový výkon jako předešlý rok. O to víc nervóznější jsem tedy byl. I když jsem přípravu nepodceňoval, nabíhal desítky kilometrů a snažil se i o tempa pod 5:00 min/km stejně je to sázka do loterie, jak bude tělo reagovat na závodní zátěž.

Takže start anebo ne?

Před startem

Z nedalekého Manětína jsme dorazili opět jen tak tak, abych si stihl dát tašku s věcmi na převlečení do úschovny, trochu se protáhnout a už zbývalo jen 10 minut do startu. Jako obvykle následovala tradiční nervozita a už jsme se řadili na start. Tentokrát startovali maratonci samostatně, takže to nebyl žádný obrovský dav jako při společném startu s půlmaratonci. Navíc se nikomu dopředu moc nechtělo, takže jsem zamířil do druhé řady. Komentátor předal mikrofon pořadatelům, aby řekli nějaké poslední slovo. Místo toho se ozvalo tichým hlasem něco jako: "Takže já už to nebudu prodlužovat, tři, dva, jedna, start.". Bylo to tak nějak divně nečekané, že jsme se po sobě všichni tázavě podívali a pak přece jen vyrazili. Plánoval jsem nasadit tempo okolo 4:45 min/km, což se celkem dařilo, spíše jsem běžel i trochu rychleji. Ale běželo se mi pěkně, tak jsem se neznervózňoval a upaloval jako o závod. Během pár desítek metrů po startu okolo mě profrčel Radek Brunner, který si zkušeně doběhl pro další vítězství. My ostatní jsme začali svádět menší či větší bitvy mezi sebou, případně se svými těly, ve snaze vymáčknout z nich co nejlepší výkon.

Cesta z města

Někde okolo poloviny trati (asi dva kilometry před půlkou) leží město Manětín. Závod se dá tedy pojmout jako cesta z města Plasy do města Manětín a pak zase zpět. Ta první, kratší část, má o něco málo větší převýšení. Ta druhá je zase delší a na konci tak trochu zdánlivě nekonečná. A také vede přes "Peklo". Po začátku jsem byl někde okolo 20. - 25. místa a snažil jsem se držet průměrné tempo  5:00 min/km. Z kopců samozřejmě rychleji a do kopců pokud možno nepřesáhnout 6:00 min/km. Dokonce jsem si vzpomněl na tréninkové sprinty do kopců a nohy poslušně zabíraly. Několik běžců jsem postupně udolal a snažil jsem se v seběhu o vydobyté pozice nepřijít. Seběhy jsou mojí slabinou, takže jsem si hlídal, abych běžel zlehka a rychle. Po nočním dešti byla trať klouzavá a tak bylo hlavním cílem přežít bez pádu a zranění. Do Manětína jsem přibíhal na 18. místě a doufal jsem, že ještě nějaké to místo trhnu.

Cesta do města

Kousek před Manětínem

Pěšinka údolím Manětínského potoka byla rozbahněná a tráva byla nasáklá vodou. I když je to taková klidnější část trochu z kopečka, neběželo se mi úplně ideálně, ale snažil jsem se držet si pozici případně někoho předběhnout. To se dařilo a byl jsem zvědav, jak na tom budu po 30. kilometru, kde se mi loni běželo stále pěkně. Mezitím jsem dorazil ke kopečku před Strážištěm na 25. - 26. km, který byl opět výživný a musel jsem dvakrát přejít do chůze. Říkal jsem si, zda bych se neměl více snažit, přišlo mi, že vloni jsem v těchto místech šel méně a asi i rychleji. Daleko za sebou jsem neviděl nikoho, takže jsem si nakonec říkal, že to nebudu tak hrotit. V následujícím seběhu a po cestě okolo Mladotického kempu jsem nakonec předběhl dalšího soupeře a setkal se s manželkou, která zde fotila a dětmi, které fandily. Blížil se úsek lesem k občerstvovačce na 35. km. Loňský rok se mi tato část běžela překvapivě lehce a držel jsem se průměrně okolo  4:50 min/km. Byl jsem zvědavý, zda tomu bude letos zase tak anebo to byla jen shoda náhod. Asi nebyla, protože i letos jsem měl stejné pocity a časy. Za občerstvovačkou je od loňska změna trasy a oddělují se maratonci od půlmaratonců. Maratonci si musí přidat ještě kousek cesty lesem, aby měli trasu patřičně dlouhou. Je pravda, že v roce 2016, kdy vedla trasa společně mi po doběhu hodinky ukazovaly 41,3 km, tedy skoro o kilometr méně, než by to mělo být. Po korekci to je již opravdu poctivých 42,2, takže všichni účastnící mohou být spokojeni, že urazili opravdu celý maraton a nebyli o nic ošizeni. Po tomto posledním větším kopečku, kde jsem ulovil ještě jeden skalp, už následuje seběh do "Žebnice", občerstvovačka a další seběh zpět směrem na Plasy do místa, které se nazývá "Peklo". V roce 2016 mě v těchto místech braly křeče do hamstringů, takže to peklo opravdu bylo. Tentokrát to bylo dobré a nohy zatím držely. Pospíchal jsem tedy dál. U mostíku přes Lomanský potok byla dvojice dívek, které předvedly skvostné pěvecké číslo na téma: "Když nemůžeš, tak přidej" (kapela Mirai). Myslím, že každého, to muselo neskutečně nakopnout a navíc do cíle zbývaly poslední dva kilometry. 

To dáš, na to máš

Fotografický koutek v cíli

Opřel jsem se do toho co to šlo, protože teď už nemělo cenu se šetřit. Ale tohle si řekl asi každý a ten přede mnou určitě taky, protože i když jsem běžel co to šlo, nepřiblížil jsem se k němu ani o metr. Bezprostředně za mnou nikdo nebyl, ale i tak jsem trochu trnul, jestli se nepřiřítí někdo, komu zbylo ještě trochu více sil do finiše. Nestalo se tak a tak jsem cílem proběhl za 3:32:57 na 15. místě celkově a 4. v kategorii M49. Podal jsem skoro na vteřinu stejný výkon jako vloni kdy jsem měl oficiální čas 3:32:58. S výkonem jsem spokojen i když jsem tajně doufal, že bych se letos mohl zlepšit na 3:30:00.
Jinak opět nemám co bych pořadatelům vytknul, moc pěkný závod, dobře zorganizovaný, pečlivě značený a krásná trasa celá přírodou a minimálně po asfaltu. Pokud se nestane něco neočekávaného, tak příští rok pravděpodobně zase na viděnou.